Paráda. Rychle jedeš. Viděl jsem v druhém tématu na stole spray Surfacer 1000. Děláš to tím? Jak se tím stříkají dvaasedmy? Mně se zdá, že to tou pistolí jde strašně pomalu a blbě to kryje. Že bych ten spray zkusil
Marina Veneta čekatel a obdivovatel Na stole:Hurricane Mk.I, Spitfire Mk.IX, Hellcat F6F-3, Bf 108 Taifun KPM Apolo Kopřivnice http://apolo.koprivnice.org/index.htm
Ano, je to nastříkáno Surfacerem ve spreji. Pěl jsem na ně ódy u stavby Shrike. Jako první jsem si pořídil ten na resiny, protože ten už v jiném balení neměli a kdo ví, jestli se ještě dováží a osvědčil se mi tak, že ho brzy následovala i 1000. Je to vynikající na kontrolní nástřiky při opravách povrchu, odpadá opakované čištění pistole, stačí jedno fouknutí a je to. Jen je hodně naředěný, tak se musí dávat pozor, aby to jeden nepřehnal a nevyrobil si nějaké stékance. Moc se mi také neosvědčily u malých dílů, ty většinou skončí dost zalité. Nevýhodou je i veliký rozptyl, je proto lepší používat ho na balkóně nebo aspoň z okna, pokoj to zasmradí neuvěřitelně. Práce se speji je i velice rychlá, celý model je nastříkán za méně než půl minuty.
Spodek je v barvě. Buffala, které Holanděni měli jako další typ prý byla zespoda natřená hliníkovou barvou. Zda se to mělo vztahovat i na Hawky jsem nedohledal, i když ty prý měly být natírány až ve Východní Indii, z USA měly přijít "plechové". Že by se v takovém případě někdo obtěžoval s přetíráním spodních ploch hliníkovou... Pořádná fotka zespoda, na které by byly vidět eventuelní rozdíly dostínů jednotlivých panelů neexistuje, tak jsem podlehl lenosti, nafoukal to stříbrnou lihovkou Agama a panely nerozlišoval. Barva má hrubší pigment než Gunze, tak je to jako ten hliníkový nátěr. Pokud později vyjde najevo, že je to blbost, přejmenuji to na leštěný plech.
Vymaskováno, nastříkáno olive drab a zase vymaskováno. Zpestřeno dalším průšvihem - jak tak model při maskováním obracím v ruce, zjistím, že v něm cosi rachtá. Nakouknutí pod masku na kabince odhalí, že rachtání má a svědomí zaměřovač, který se utrhl a poletuje po kokpitu. Neměl jsem sílu to nějak zachraňovat, odtrhl jsem zadní růžek pohyblivé části překrytu a toho mizeru vytřepal. Způsob, jak ho dostat zpátky bez kompletního urvání kabiny jsem nevymyslel, tak si pilot bude muset vystačit s kruhovým zaměřovačem z leptu.
Hawk je v barvě i laku. Včera jsem se pustil do obtisků. Holandské trojůhelníky jsou na mém "obtiskovém šrotišti" poměrně vzácným zbožím, tak jsem se rozhodl spíchnout je na počítači a vytisknout. Vše šlo dobře do okamžiku, než jsem ve finále kliknul na tlačítko tisk a vylezlo cosi divně žlutého Následovalo opakované čištění cartridge a další kejke, při kterých počítač sveřepě hlásil, že v zásobníku je všech barev dost, ale při kontrolních tiscích nevylezlo oranžového ani ň. Takže skvělý, díky vyschlému či zatuhlému červenému ikoustu v cartridgi budu kupovat novou poté, co jsem tu původní použil jen párkrát. Kurňa, to jsou kšefty. Hewlett Packard aby to spral!
Díky, jsem rád, že se líbí. Dekály jsou na místě. Číslo jsem si vytisknul na čirý obtiskový papír (Hawky je naštěstí jako jediná letadla v Nizozemské Východní Indii měly černé, na jiných typech byly bílé a to bych byl se svou inkoustovou tiskárnou v háji), znaky jsem nakonec vyhrabal stařičké z Matchboxáckého Buffala. Po oříznutí byly uznány použitelnými, i když jejich tloušťka zrovna nebudila důvěru. Na Settler i Softer docela dobře reagovaly, nicméně do všech záhybů rytí je nakonec dostal až Hypersol. Znaky na vrtuli jsem stejně jako nápis na schránce radiostanice zkanibalizoval ze souběžně stavěného Shrike, který je v čínské verzi nemá. Už jsou přelakovány a teď čekám, až zaschnou oleje.