Supermarine Spiteful Mk. 51, mjr.E.Čížek, zima 1944
Napsal: 24 čer 2009, 18:22V pozdním létě r.1944 počaly dodávky zbrusu nových ultramoderních Spitefulů do ČR.
Historie dodávek těchto letounů sahá do počátku roku 1943. Československé letectvo se v té době potýkalo s nedostatkem perspektivních prototypů moderních stíhaček, které by nahradily stárnoucí Avie B.335/435. Ministerstvo letectví se souhlasem vlády vytvořilo komisi, která měla navštívit letecké závody ve vybraných státech s úkolem poohlédnout se po vhodném letounu. Tato komise navštívila i firmu Supermarine.Zde jí byl předveden prototyp stroje „spiteful“ , vzniklý jako soukromá iniciativa firmy, do které Supermarine dával vkládal velké naděje. Českoslovenští zástupci byli letounem nadšeni, vymínili si ovšem vyzkoušení letounu vlastním pilotem. Tohoto úkolu se nakonec ujal mjr. Alexander Hess. Po hodinovém letu více-méně potvrdil výborné vlastnosti letounu, ale poukázal i na některé nedostatky.
Za největší označil pětilistou vrtuli, jejíž gyroskopický moment byl příliš výrazný a negativně ovlivňoval příčnou stabilitu letounu. Pilot byl nucen často vyvažovat letoun v závislosti na výkonu motoru, což by odvádělo pozornost v kritických chvílích vzdušného boje. Britové zmínili možnost vybavení letounu protiběžnými vrtulemi, které ovšem byly ve stádiu vývoje a trpěly mnoha dětskými nemocemi.Major Hess napsal podrobnou zprávu, která putovala přes Ministerstvo letectví do Vzdušného výzkumného ústavu. Zde zaujala prof.Ing Aloise Veselky, který se problematice protiběžných vrtulí věnoval delší dobu. Podařilo se mu vyvinout speciální typ převodového ložiska (kombinace převodového kola a dvou rotačních protiběžných ložisek), které již mělo za sebou několik úspěšných testů. Ing.Veselka okamžitě odletěl do Británie, aby se seznámil s výsledky výzkumu britských inženýrů. Porovnáním výzkumů se zjistilo, že Ing.Veselka je ve výsledcích mnohem dál. Česká strana si proto vymohla, že výměnou za poskytnutní bezlicenčních práv na zmíněná ložiska britské Air Ministry uvolní do prodeje nově vyvinuté 2000k motory Griffon a gyroskopické zaměřovače.Britská strana nakonec souhlasila s tím, že budou provedeny konstrukční změny soužící ke zničení tajných součástek v případě sestřelení letounu. Zároveň byla podepsána dohoda o spolupráci při realizaci zakázky českých Spitefulů. Do Anglie tak putovali ještě vybraní letečtí inženýři a zalétávací pilot A.Kraus. Výsledkem jejich spolupráce byla upravená exportní verze Spitefulu, označovaná v británii Mark 51.
Stroje byly odlehčeny použitím ocasní části ze Spitu IX (z důvodu použití protiběžných vrtulí se zjistila příliš velká účinnost zvětšených ocasních ploch). Úspora hmotnosti byla využita pro instalaci další nádrže paliva do prostoru těsně za pilotem, radiostanice byla přesunuta dále do trupu. Drak byl aerodynamicky změněn použitím jiného nasávacího otvoru pro turbokompresor a změnou zakrytování chladičů. Zalétávácí zkoušky prototypu prokázali vynikající výkony stroje při mimořádné obratnosti. (jen na okraj, pro ilustraci účinnosti čs. protiběžných vrtulí – britové porovnávali jeden stroj s ukořistěným japonským A6M2 Zerem.
Během testů se zjistilo, že vynikající obratnost lehkého Zera je menší než obratnost modifikovaného Spitefulu. Tento navíc je o 200km/h rychlejší, má o 5 000m větší dostup a stoupavost je téměř 3x lepší. Pouze fenomenální dolet Zera Spiteful nepřekonal (s využitím přídavných nádrží je dolet Spitefulu 2 600km oproti 3 100 km Zera).
Československá strana objednala 250 ks, dodávky začaly do ČSR proudit v létě 1944.
Vzhledem k jistým specifickým vlastnostem laminárnícho křídla byly na prvních letounech cvičeni zprvu jen nejzkušenější piloti, kteří vytvořili kádr pro vycvičení instruktorů v leteckých školách. Byl vyprojektován a vyrobena zvláštní verze cvičného letounu (z dostupných fotek není zcela zřetelný typ letounu, texan??)pro efektivní výcvik/přeškolení pilotů.
Prvními stroji byla září vyzbrojena 32 letka III/1 perutě pod vedením zkušeného veterána mjr. E.Čížka.
A okamžitě začala intenzinví seznamování se s novou technikou. Operační byla prohlášena o dva měsíce později, první operaci provedla 15.11.1944 při volné stíhací akci v prostorech Německého Brodu. Jedenácti čs. stíhačům se v konfrontaci s 15 Fw 109D podařilo sestřelit tři jistě a dva pravděpodobně bez vlastních ztrát. Mjr.Čížek na tomto vítězství participoval dvěma sestřely.
Objevení nového typu výkonného stíhače na válečném nebi se stalo pro Luftwaffe hotovou pohromou. Spiteful byl zřetelně nadřazený všem německým pístovým stíhačům včetně čerstvě zaváděného Fw-190D. Převahu Spitefulu dokázaly oslabit (nikoli však, vzhledem k počtu nasazených strojů, zvrátit) až proudové Me 262A..
Technická data letounu:
Motor: Rolls Royce Griffon 121 s doustupňovým třírychlostním kompresorem o výkonu 2 350k
pohánějící šestilistou protiběžnou vrtuli Rotol
Pilot zaměřoval cíl gyroskopickým zaměřovačem Mk II (v ČR licenčně vyráběným firmou Pantoff)
Max rychlost: 795 km/h ve výši 7 000m
Dostup: 14 500m
Dolet: 1200 km (až 2 600 km při použití přídavných nádrží...)
Na zobrazeném stroji létal v zimě 1944 z letiště Vyškov velitel 32.letky maj. E.Čížek.
Jako velitel měl stroj označený trojmístným dvojbarevným číslem (Evžen si vybral cifru označující jeho dosavadní počet sestřelů – tedy 111). Do zimy dosáhl se strojem dalších 16 sestřelů. Tyto jsou vyobrazeny pod kabinou jako miniatury nacistické vlajky, společně s jeho osobním emblémem – malůvkou vosy.
Jeho letoun byl ve standardní výškovém zbarvení, společném pro všechny Spitfely. Původní sériové číslo bylo zatřeno. Vrtulový kužel měl nestandardní černou barvu.
Historie dodávek těchto letounů sahá do počátku roku 1943. Československé letectvo se v té době potýkalo s nedostatkem perspektivních prototypů moderních stíhaček, které by nahradily stárnoucí Avie B.335/435. Ministerstvo letectví se souhlasem vlády vytvořilo komisi, která měla navštívit letecké závody ve vybraných státech s úkolem poohlédnout se po vhodném letounu. Tato komise navštívila i firmu Supermarine.Zde jí byl předveden prototyp stroje „spiteful“ , vzniklý jako soukromá iniciativa firmy, do které Supermarine dával vkládal velké naděje. Českoslovenští zástupci byli letounem nadšeni, vymínili si ovšem vyzkoušení letounu vlastním pilotem. Tohoto úkolu se nakonec ujal mjr. Alexander Hess. Po hodinovém letu více-méně potvrdil výborné vlastnosti letounu, ale poukázal i na některé nedostatky.
Za největší označil pětilistou vrtuli, jejíž gyroskopický moment byl příliš výrazný a negativně ovlivňoval příčnou stabilitu letounu. Pilot byl nucen často vyvažovat letoun v závislosti na výkonu motoru, což by odvádělo pozornost v kritických chvílích vzdušného boje. Britové zmínili možnost vybavení letounu protiběžnými vrtulemi, které ovšem byly ve stádiu vývoje a trpěly mnoha dětskými nemocemi.Major Hess napsal podrobnou zprávu, která putovala přes Ministerstvo letectví do Vzdušného výzkumného ústavu. Zde zaujala prof.Ing Aloise Veselky, který se problematice protiběžných vrtulí věnoval delší dobu. Podařilo se mu vyvinout speciální typ převodového ložiska (kombinace převodového kola a dvou rotačních protiběžných ložisek), které již mělo za sebou několik úspěšných testů. Ing.Veselka okamžitě odletěl do Británie, aby se seznámil s výsledky výzkumu britských inženýrů. Porovnáním výzkumů se zjistilo, že Ing.Veselka je ve výsledcích mnohem dál. Česká strana si proto vymohla, že výměnou za poskytnutní bezlicenčních práv na zmíněná ložiska britské Air Ministry uvolní do prodeje nově vyvinuté 2000k motory Griffon a gyroskopické zaměřovače.Britská strana nakonec souhlasila s tím, že budou provedeny konstrukční změny soužící ke zničení tajných součástek v případě sestřelení letounu. Zároveň byla podepsána dohoda o spolupráci při realizaci zakázky českých Spitefulů. Do Anglie tak putovali ještě vybraní letečtí inženýři a zalétávací pilot A.Kraus. Výsledkem jejich spolupráce byla upravená exportní verze Spitefulu, označovaná v británii Mark 51.
Stroje byly odlehčeny použitím ocasní části ze Spitu IX (z důvodu použití protiběžných vrtulí se zjistila příliš velká účinnost zvětšených ocasních ploch). Úspora hmotnosti byla využita pro instalaci další nádrže paliva do prostoru těsně za pilotem, radiostanice byla přesunuta dále do trupu. Drak byl aerodynamicky změněn použitím jiného nasávacího otvoru pro turbokompresor a změnou zakrytování chladičů. Zalétávácí zkoušky prototypu prokázali vynikající výkony stroje při mimořádné obratnosti. (jen na okraj, pro ilustraci účinnosti čs. protiběžných vrtulí – britové porovnávali jeden stroj s ukořistěným japonským A6M2 Zerem.
Během testů se zjistilo, že vynikající obratnost lehkého Zera je menší než obratnost modifikovaného Spitefulu. Tento navíc je o 200km/h rychlejší, má o 5 000m větší dostup a stoupavost je téměř 3x lepší. Pouze fenomenální dolet Zera Spiteful nepřekonal (s využitím přídavných nádrží je dolet Spitefulu 2 600km oproti 3 100 km Zera).
Československá strana objednala 250 ks, dodávky začaly do ČSR proudit v létě 1944.
Vzhledem k jistým specifickým vlastnostem laminárnícho křídla byly na prvních letounech cvičeni zprvu jen nejzkušenější piloti, kteří vytvořili kádr pro vycvičení instruktorů v leteckých školách. Byl vyprojektován a vyrobena zvláštní verze cvičného letounu (z dostupných fotek není zcela zřetelný typ letounu, texan??)pro efektivní výcvik/přeškolení pilotů.
Prvními stroji byla září vyzbrojena 32 letka III/1 perutě pod vedením zkušeného veterána mjr. E.Čížka.
A okamžitě začala intenzinví seznamování se s novou technikou. Operační byla prohlášena o dva měsíce později, první operaci provedla 15.11.1944 při volné stíhací akci v prostorech Německého Brodu. Jedenácti čs. stíhačům se v konfrontaci s 15 Fw 109D podařilo sestřelit tři jistě a dva pravděpodobně bez vlastních ztrát. Mjr.Čížek na tomto vítězství participoval dvěma sestřely.
Objevení nového typu výkonného stíhače na válečném nebi se stalo pro Luftwaffe hotovou pohromou. Spiteful byl zřetelně nadřazený všem německým pístovým stíhačům včetně čerstvě zaváděného Fw-190D. Převahu Spitefulu dokázaly oslabit (nikoli však, vzhledem k počtu nasazených strojů, zvrátit) až proudové Me 262A..
Technická data letounu:
Motor: Rolls Royce Griffon 121 s doustupňovým třírychlostním kompresorem o výkonu 2 350k
pohánějící šestilistou protiběžnou vrtuli Rotol
Pilot zaměřoval cíl gyroskopickým zaměřovačem Mk II (v ČR licenčně vyráběným firmou Pantoff)
Max rychlost: 795 km/h ve výši 7 000m
Dostup: 14 500m
Dolet: 1200 km (až 2 600 km při použití přídavných nádrží...)
Na zobrazeném stroji létal v zimě 1944 z letiště Vyškov velitel 32.letky maj. E.Čížek.
Jako velitel měl stroj označený trojmístným dvojbarevným číslem (Evžen si vybral cifru označující jeho dosavadní počet sestřelů – tedy 111). Do zimy dosáhl se strojem dalších 16 sestřelů. Tyto jsou vyobrazeny pod kabinou jako miniatury nacistické vlajky, společně s jeho osobním emblémem – malůvkou vosy.
Jeho letoun byl ve standardní výškovém zbarvení, společném pro všechny Spitfely. Původní sériové číslo bylo zatřeno. Vrtulový kužel měl nestandardní černou barvu.
, na živo vypadá moc dobře 
Návrat do ČSR.
