EA-6B Prowler 1/72 Hasegawa
Napsal: 23 čer 2009, 08:35Zimní semestr byl co do učení velmi obtížný a tak jsem se rozhodl si vychutnat pár odpočinkových modelů u kterých nemusím mít při ruce kýbl na nervy. A protože jsem byl pod vlivem kámoše co je na modernu, asi mě zhypnotizoval nebo jsem prostě uletěl a pořídil si do výstavky několik moderních strojů. Jedním z nich je Prowler.
Stavebnice je v klidu s pěkným jemným rytím do hloubky z tvrdšího šedého plastiku, který mi svou konzistencí velmi vyhovuje.nterier potřebuje jistý upgrade. Nějáká zlepšení jsem začal provádět (zadní přístrojový deska, sedačky), ale pak mě to prostě přestalo bavit. Do trupu interier moc nezapadne, na bocích jsou docela spáry. Slepení trupu je ze tří dílů, boční části a pak kus dna s přední šachtou. Vypadá to na první pohled nebezpečně, ale jde to snadno. Sestavení sání motorů taky není bez komplikací, v zadní stěně sání je díra tak 1x1mm, má sloužit jako otvor pro aretační kolíček otevřený schůdků (nevím proč tak velký). U výtokové trysky si taky slušně pohrajeme se smirkem. Slepení křídla je bez komplikací. Za to jejich nalepení na trup už zase tak snadné není, styčná plocha je komplikovaná a tak když nesedí je strašná práce zjistit proč. já to řešil tmelem. Další error nás čeká na podvozku. Ve tvaru jaký je v návodě se do šachet prostě nevleze. Dolní menší podpěru jsem tedy nalepil trochu pootočenou (30°) vůči ose podvozkové nohy. Kdo by se s tím drbal když je to jen vitrýňák. Taky mi v jedné šachtě hlavního podvozku chyběla díra pro jednu z podpěr, navíc z návodu je nejasné kam na podvozkové noze ji mám přilepit. Vůbec celej podvozek byl proporčně nějákej divnej, ale nakonec sedí a ani s ním nebylo tolik práce. Příďová část v byla v klidu. U všech základních sestav se musí počítat s tmelením a broušením. K podvěsu je k dispozici 5 rušiček a tři přídavné nádrže. Přídavné nádrže jsou v pozitivu a protože jsem líný je přerývat, tak jsem udělal unreal verzi a nedal je tam. Další error je u vnějších nosníků. Když je tam člověk napasuje s aretačími kolíčky (festovní, milimetr v průměru) sedí skloněné tak 15°do trupu. Tak jsem je uřízl a padnou bezvadně. Nejzajímavější částí je překryt kabiny. Stroj měl kvůli odrušení prostoru osádky horní překryt kabiny pokovený. Navenek se to projeví nazlátlou barvou, navíc čelní skla byla zase laděna do modra (nevím proč). Z počátku to vypadalo jako nepřekonatelný problém. Dělal jsem testy stříkací pistolí na plastové krabičce a hnus. Tak jsem vysypal z vrakoviště kabiny a začal testovací program. Po vyřazení stříkané úpravy mi zůstali dva adepti na technologii zabarvení. V obou případech byl základní látkou lak X-22. Jen minimálně zředěný lihem jsem jej smíchal se stopovým množstvím zelené barvy myslím XF-26. A v husté vrstvě nanesl na překryt kabin zevnitř. Vzorek je na kabině z Kamovu. Druhý postup jsem zkusil obdobně s fixou, barvu z normální dětské fixy jsem rozmíchal ve stejně připraveném laku a stejným způsobem nanesl. Vzorek je kabina z piperu. Fixa vyhrála a tak jsem okradl svoje vrakoviště o 50% překrytů kabin a šel vyzoušet nejlepší metodu nanášení, aby v laku nebyly bublinky a aby zabarvení bylo pokud možno homegenní. Povedlo se, výsledná technika je nanášet lak hustý tak aby tekl rychlostí asi milimetr za 2-3 vteřiny ve velkém množství od nejvyššího místa kabiny. Poté ji otočit, a lak, který doteče na její okraje, snést štětcem do hadry nebo někam pryč. Výhodou je že nehomogenní část bude s největší pravděpodobností pod rámováním kabiny a nebude vidět. Zbytek zabarven zůstanev rámci možností homogenní. A to je všecko na co jsem přišel
Barvu na horní překryt jsem míchal z černé fixy a oranžového zvýrazňovače. Je to zajímavý pocit, ždímat fixu No a tím jsem zmínil jedinou část stavby, která stojí za popsání.
Následoval nástřik pětibarvou (žlutá, radom, bílá, černá, šedá) ve spolupráci s tamiya páskou. Žluté náběžné hrany na křídla jsou sice v dekálech, ale věřil jsem víc své ruce než dekálům. Nic není vždy bez komplikací a tak i mě se povedlo na několika místech zlikvidovat barvu, nebudu se rozpepisovat kde v naději, že je nenajdete. Možná stojí za zmínku, že jsem v kamuflážím schématu "naletěl" na bílé pásy shora na křídlech. Hledal jsem je an fotkách, ale nepodařilo se mi najít příliš mnoho strojů v mé barevné kombinaci, natož tak shora, tak jsem je tam raději pro sichr udělal. Nakonec jsem zjistil, že jsem se s něma maskoval zbytečně, protože tam přijdou dekály. Ale návod vás dokonale zmate. Éro jsem nalakoval sidoluxem, nasázel na něj dekály, které díky světlému lesklému povrchu modelu příliš nestříbří, i když serie osmi dekálů "no step" pravdivost tohoto tvrzení asi nepotvrdí. Patinu jsem dělal minimálně. Zapustil jsem jen černou syntetiku do spár. Na závěr ještě zmíním, že přilepení překrytu taky skýtá jisté komplikace. No a je hotovo
Stavbě bych dal tak 7 z 10ti. Možnost otevřít schodky beru s vděkem, červená barva tam krásně září, atraktivní kamufláže jsou přnosem. Zápory jsem zminíl v článku,nebyly nijak výrazné a ze stavby mi zůstal dobrý dojem. Tak modelařině ZDAR !
Stavebnice je v klidu s pěkným jemným rytím do hloubky z tvrdšího šedého plastiku, který mi svou konzistencí velmi vyhovuje.nterier potřebuje jistý upgrade. Nějáká zlepšení jsem začal provádět (zadní přístrojový deska, sedačky), ale pak mě to prostě přestalo bavit. Do trupu interier moc nezapadne, na bocích jsou docela spáry. Slepení trupu je ze tří dílů, boční části a pak kus dna s přední šachtou. Vypadá to na první pohled nebezpečně, ale jde to snadno. Sestavení sání motorů taky není bez komplikací, v zadní stěně sání je díra tak 1x1mm, má sloužit jako otvor pro aretační kolíček otevřený schůdků (nevím proč tak velký). U výtokové trysky si taky slušně pohrajeme se smirkem. Slepení křídla je bez komplikací. Za to jejich nalepení na trup už zase tak snadné není, styčná plocha je komplikovaná a tak když nesedí je strašná práce zjistit proč. já to řešil tmelem. Další error nás čeká na podvozku. Ve tvaru jaký je v návodě se do šachet prostě nevleze. Dolní menší podpěru jsem tedy nalepil trochu pootočenou (30°) vůči ose podvozkové nohy. Kdo by se s tím drbal když je to jen vitrýňák. Taky mi v jedné šachtě hlavního podvozku chyběla díra pro jednu z podpěr, navíc z návodu je nejasné kam na podvozkové noze ji mám přilepit. Vůbec celej podvozek byl proporčně nějákej divnej, ale nakonec sedí a ani s ním nebylo tolik práce. Příďová část v byla v klidu. U všech základních sestav se musí počítat s tmelením a broušením. K podvěsu je k dispozici 5 rušiček a tři přídavné nádrže. Přídavné nádrže jsou v pozitivu a protože jsem líný je přerývat, tak jsem udělal unreal verzi a nedal je tam. Další error je u vnějších nosníků. Když je tam člověk napasuje s aretačími kolíčky (festovní, milimetr v průměru) sedí skloněné tak 15°do trupu. Tak jsem je uřízl a padnou bezvadně. Nejzajímavější částí je překryt kabiny. Stroj měl kvůli odrušení prostoru osádky horní překryt kabiny pokovený. Navenek se to projeví nazlátlou barvou, navíc čelní skla byla zase laděna do modra (nevím proč). Z počátku to vypadalo jako nepřekonatelný problém. Dělal jsem testy stříkací pistolí na plastové krabičce a hnus. Tak jsem vysypal z vrakoviště kabiny a začal testovací program. Po vyřazení stříkané úpravy mi zůstali dva adepti na technologii zabarvení. V obou případech byl základní látkou lak X-22. Jen minimálně zředěný lihem jsem jej smíchal se stopovým množstvím zelené barvy myslím XF-26. A v husté vrstvě nanesl na překryt kabin zevnitř. Vzorek je na kabině z Kamovu. Druhý postup jsem zkusil obdobně s fixou, barvu z normální dětské fixy jsem rozmíchal ve stejně připraveném laku a stejným způsobem nanesl. Vzorek je kabina z piperu. Fixa vyhrála a tak jsem okradl svoje vrakoviště o 50% překrytů kabin a šel vyzoušet nejlepší metodu nanášení, aby v laku nebyly bublinky a aby zabarvení bylo pokud možno homegenní. Povedlo se, výsledná technika je nanášet lak hustý tak aby tekl rychlostí asi milimetr za 2-3 vteřiny ve velkém množství od nejvyššího místa kabiny. Poté ji otočit, a lak, který doteče na její okraje, snést štětcem do hadry nebo někam pryč. Výhodou je že nehomogenní část bude s největší pravděpodobností pod rámováním kabiny a nebude vidět. Zbytek zabarven zůstanev rámci možností homogenní. A to je všecko na co jsem přišel
Barvu na horní překryt jsem míchal z černé fixy a oranžového zvýrazňovače. Je to zajímavý pocit, ždímat fixu No a tím jsem zmínil jedinou část stavby, která stojí za popsání.Následoval nástřik pětibarvou (žlutá, radom, bílá, černá, šedá) ve spolupráci s tamiya páskou. Žluté náběžné hrany na křídla jsou sice v dekálech, ale věřil jsem víc své ruce než dekálům. Nic není vždy bez komplikací a tak i mě se povedlo na několika místech zlikvidovat barvu, nebudu se rozpepisovat kde v naději, že je nenajdete. Možná stojí za zmínku, že jsem v kamuflážím schématu "naletěl" na bílé pásy shora na křídlech. Hledal jsem je an fotkách, ale nepodařilo se mi najít příliš mnoho strojů v mé barevné kombinaci, natož tak shora, tak jsem je tam raději pro sichr udělal. Nakonec jsem zjistil, že jsem se s něma maskoval zbytečně, protože tam přijdou dekály. Ale návod vás dokonale zmate. Éro jsem nalakoval sidoluxem, nasázel na něj dekály, které díky světlému lesklému povrchu modelu příliš nestříbří, i když serie osmi dekálů "no step" pravdivost tohoto tvrzení asi nepotvrdí. Patinu jsem dělal minimálně. Zapustil jsem jen černou syntetiku do spár. Na závěr ještě zmíním, že přilepení překrytu taky skýtá jisté komplikace. No a je hotovo
Stavbě bych dal tak 7 z 10ti. Možnost otevřít schodky beru s vděkem, červená barva tam krásně září, atraktivní kamufláže jsou přnosem. Zápory jsem zminíl v článku,nebyly nijak výrazné a ze stavby mi zůstal dobrý dojem. Tak modelařině ZDAR !
