Diskusní fórum modelářů

Podvozek

Další,čeho jsem se bál a co jsem bral jako svojí modelářskou maturitu, bylo osazení hodního křídla. Jak jsem už psal, tak hlavní mezikřídelní vzpěry jsem si nechával odlévat se zalitým drátem. Celkem těch svislých vzpěr je 24. Další vzpěry, tedy trupové, mezikřídelní šikmé a menší vzpěry, které spojují šikmé s horním křídlem jsem již vyráběl ručně z plastových profilů. Firma Contrail, model aircraft vyrábí "Wing struts", což jsou plastové profily různých velikostí přímo ve tvaru-průřezu mezikřídelních vzpěr. Všechny vzpěry jsem měl ve stejné délce,samozřejmě zadní vzpěry díky profilu křídel vycházely asi o jeden milimetr delší. Horní křídlo jsem si zafixoval do stojánku a postupně jsem mezi křídla vsouval jednotlivé vzpěry. A to byla první chvíle, kde se všechny dosavadní chyby při stavbě trupu a slepování horního křídla z jednotlivých částí, naplno sečtou. Každý milimetr víc nebo míň se pěkně násobně projeví.Takže hodní křídlo najednou nebylo úplně ideálně rovné, ale na celou délku rozpětí se lehce vlní - v řádu milimetru, tudíž vzpěry jsou buď krátké nebo dlouhé. To samé se týkalo vzpěr na trupu. Takže jsem musel postupně všechny vzpěry upravit délkově. Dva večery, kdy jsem si asi i rozšířil slovník o několik nových nepublikovatelných slov a křídlo bylo uasazené a vzpěry pasovaly. Samozřejmě ještě před usazením a přilepením horního křídla na vzpěry jsem si na spodní plochu horního křídla předvrtal a vlepil kotevní očka pro výplety. Problém takhle velkého a relativně křehkého modelu po přilepení horního křídla byl v tom, že se prostě nedá otočit. Výplety jsem nakonec dělal tak, že jsem seděl na zemi pod stolem, abych vůbec viděl na spodní plochu horního křídla.

Vzpěry jsem si po spasování s horním křídlem nasucho nejdříve přilepil ke spodnímu křídlu. Nasledně některé z nich opakovaně svojí nešikovností ulomil Teprve potom jsem již napevno přilepil horní křídlo. Celou dobu, jak jsem přilepoval jednotlivé vzpěry, jsem malým trojúhelníkem kontroloval vůči výkresu na podložce, že držím geometrii a hlavně rovnoběžnost křídel. Cose týká lepidel, tak vzpěry jsou všechny na gelové vteřinové lepidlo. Pouze spoj spodních křídel do trupu a a výškovek do trupu je lepený dvousložkovým epoxidem. osobně používámepoxid od fy HpH model a plně mi vyhovuje. Když jsem měl přilepené hlavní vzpěry, tak jsem postupně upravoval na délku šikmé mezikřídelní vzpěry podle skutečných rozměrů. To samé jsem upravoval krátké vzpěry na šikmých. To totiž byl druhý případ, kde se načetly všechny předchozí nepřesnosti. Všychny vzpěry, které jsem dodělával ručně, jsem navrtával aspoň půl až jeden centimetr a vlepoval do nic kotevní drátky. Ještě jsem vynechal vlastní rozkreslení a vyvrtání kotevních otvorů hlavních vzpěr na spodním a horním křídle. Tam šlo skutečně o velice přesnou práci, aby vzpěry následně byly nejen kolmé (čelní pohled) a ve správném úhlu (bokorys) ke křídlům, ale hlavně aby byly roznoběžné. Spodní křídlo jsem si rozkreslil a předvrtal podle výkresů. Na horní křídlo jsem to přenesl přes šablonu, kterou jsem si udělal z průhledné plastové destičky. Na spodní, již předvrtané, křídlo jsem přiložil průhlednou plastovou destičku na délku celého rozpětí. Udělal jsem si na ní fixem značky a potom předvrtal průhlednou destičku. Opakovaně jsem si dělal kontrolu přesnosti přenesených bodů. Kolmost, rovnoběžnost i správný úhel se mi celkem povedl. Skutečně drobné odchylky jsem potom vyrovnával při lepení horního křídla tím, že jsem měl předvrtané kotevní otvory na vzpěr vrtáčkem většího průměru (0,4mm) oproti drátkům (0,3 a 0.2mm), čímž vznikla určitá vůle a případně jsem drátky na koncích vzpěr lehce ohnul.

Pro jednodušší přilepení motorů, chladičů, olejových nádrží a potřebného vedení trubek k nim, jsem je vlepil ještě před přilepením horního křídla. Tady jsem opět zjistil, že výkresy v publikaci, podle které jsem držel všechny rozměry, jsou slušně řečeni k ničemu. Nejen, že detaily, které zde byly nakreslené byly nějak mimo měřítko (ani 1:72, ani 1:48, ani 1:32),ačkoli se tvářily, že v měřítku jsou. Zkrátím to, prostě jsem podle těch výkresů udělal předlohu pro vodní chladiče a nechal odlít. To samé byla předloha pro olejovou nádrž za motorem. Abych při vlastním vlepování zjistil, že chladiče jsou o víc jak čtvrtinu menší a olejová nádrž o dobrou třetinu větší. Tudiž opět nastoupila stará dobrá ruční výroba těchto dílů.

První Muromce, dá se to zjednodušeně říct, že všechny "ostronosý" měly trupové vzpěry a na každé polovině křídla jeden pár mezikřídelních vzpěr "spojený" plátnem. U trupových vzpěr bylo plátno kolem vzpěr omotané a opticky to vypadalo jakoby byly vzpěry v plátěných rukávech. U mezikřídelních vzpěr naopak bylo plátno ke vzpěrám doslova přišito - šití je dobře viditelné na fotografiích. Účel této úpravy jsem v literatuře (především ruskojazyčné) nenašel, ale můj odhad je, že to mělo zlepšovat podélnou stabilitu letadla. Nakolik to bylo účinné nevím, protože pozdější "tuponosé" Muromce už tuto úpravu neměly. Zřejmě to mělo vyrovnávat gyroskopický moment vrtulí, protože všehcny měly stejný smysl otáčení. Já jsem toto plátno imitoval průhlednou slabou destičkou jenom lehce přestříkanou barvou. Proti světlu průhledný efekt fungoval. Po nalepení mezi vzpěry už nikoliv. Šití u metikřídelních vzpěr jsem udělal vlascem, kterým jsem dělal i výplety. Vlasec 0,12mm má výhodu, že je ještě celkem dobře ohebný a tvarovatelný. Vlasec 0,14mm už je o poznání tvrdší a špatně se tvaruje a utahuje, aniž by došlo k poškození nebo vytržení vzpěr.

Řekni na rovinu, že máš doma reálný lidičky 1/48 a že ti to staví.

Bylo by to prima, mít partu trpaslíků, kteří by udělali třeba výplety. Zkoušel jsem to i jako Rytíř Brtník z Brtníku (Ať žijí duchové(, ale ani tuty kouzla neklaply. Ale vážně, pomalu se blížíme k výpletům. Těch tady je skutečně hafo. Když jsem dělal Caudrona G IV Hydroavion, tak jsem si myslel, že nic horšího už být nemůže. Ale nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Když jsem zkoumal fotky na všechny možný varianty Muromce, tak jsem zjistil, že nejen že měl všechny hlavné drátěné výztuhy dvojité - to se týká i podvozkových nohou, ale všechny byly bandážované (opět v jednom renomovaném časopisu je detail, že by měly být trojité a bandážované, ale ani jedna fotografie to nepotvrzuje). Potíž pro modelové ztvárnění bandáže bylo to, že u výztuch vedoucích od spodního křídla k trupu skrz ně prochází pomocné vodorovné vzpěry. Na nich navíc bylo připevněno vedení lan k ovládání motorů a el. kabely. Už u vzpomínaného Caudronu jsem výplety dělal tak, že jsem přes jedno kotevní očko vedl dvojitý vlasec. Ještě podstatná vsuvka. Kovová očka firmy Gaspatch mají drobnou vadu, že občas nejsou lehce zalitá, takže každé očko pročistím výstružníkem (prodává např. internetový obchod Ing. Petr Litomyský) tak, aby bylo možno provléknout dva vlasce. A aby při vlepení očka do křídla nedošlo k nechtěnému zalepení očka vteřiňákem, tak už předem skrz očko provlíknu vlasec a případně už rovnou zafixuju napínákem - trubičky Albion o průměru 0,5mm (vnitřní 0,3mm) a délky cca 1,5mm. Tím, že vlasec jde přes jedno očko, tak je po napnutí krásně rovnoběžně těsně vedle sebe. Po napnutí výpletu dvojité výplety potom přetřu např. Clearfixem, který zakryje drobnou, sotva viditelnou spáru mezi vlasci. V případě muromce, ale vlasce samozřejmě nemohly jít těsně vedle sebe a naopak ty výztuhy je od sebe dost vzdálily. Pro imitaci bandáže jsem nakonec použil disperzní lepidlo tř. D3 (přiznám se, že mě inspirovaly články o tutěch lepidlech v Modeláři). Clearfix, který mám doma už je starší a hodně hustý, takže jsem ho nemohl použít. Lepidlo jsem pomalu opatrně a opakovaně nanášel štetcem mezi ty dva vlasce (stejně jako kdybych používal Clearfix) tak dlouho, až se celá mezera vyplnila lepidlem. Lepidlo schlo rychle, řekněme, že v řádu minut už drželo na vlasci aniž by mělo snahu se trhat. Vytvořilo pěknou mléčnou blánu mezi vlasci. Navíc to výplet zpevnilo. Nechal jsem to proschnout několik dní a potom jsem to přetřel černošedou barvou. Tady jsem udělal vědomě rozdíl od skutečnosti. Podle fotografií to vypadá, že veškerá bandáž na Muromcích byla v barvě plátna, případně špinavé plátno nebo nějaké světlejší plátno, než je černá barva. Ale protože jsem použil černý vlasec, tak jsem lepidlo přetřel černošedou barvou. Neměl jsem chuť, náladu ani nervy přetírat téměř všechny výplety světlejší barvou. Nakolik se mi povedlo bandážování zvládnout už musíte posoudit sami.

Nádhernej parník s lanovým

Odesláno z mého Redmi Note 9 Pro pomocí Tapatalk

Další komplikace výpletů jsou ovládací lanka. Jak na křídle, tak na ocase. Z žádné fotky jsem nezjistil jestli ovládací lanka křidélek od volantu pilota vedou samostatně jak na spodní, tak na horní plochu. Na všech fotkách je vidět ovládací lanka vždy jen na spodní ploše. Tam lanka prochází z trupu pod podlahou před hlavním nosníkem křídla (který prochází trupem a je mezi sedadlem pilota a nožními pedály řízení) a jsou vedená po spodní ploše křídla v místě hlavního nosníku až na konec spodního křídla. Tam je kladka přes kterou lanka vedou na další kladku umístěnou na šikmé mezikřídelní vzpěře ke křidélku. Hnad za tutou kladkou se ale lanko rozděluje na celkem devět lanek, které jsou v pravidelných vzdálenostech ukotveny k odtové hraně křidélka. Od odtokové hrany vedou na tři páky na horní ploše křidélka. No a z nich vedou tři lanka po horní straně horního přídla přes tři kladky, aby se spojily do jednoho ovládacího lanka. Uf, to je šichta to jenom popsat. A tady vzniklo moje dilema, jestli lanka po horní ploše křídla jdou k trupu a zpět k řízení a nebo se jedná o jedno průbežné lanko, které napřímo spojuje mezi sebou křidélka. Já zvolil tutu variantu, tedy, že lanka od řízení jsou vedená pouze na spodní ploše spodního křídla. Tady jsem vycházel z konstrukčních zvyklostí v té době (bavíme se o roce 1914), kdy takovéto ovládání křidélke hojně používala anglická konstrukční škola. V případě Muromce jde samozřejmě o velké plochy křidélek, které musel pilot ovládat, ale průměr volantu byl skutečně velký - viz pěkné fotografie interiéru, takže si myslím, že tato kontrukce ovládání křidélek je reálná. Ale je to skutečně můj osobní odhad. Rozdělení spodního ovládacího lanka na devět lanek jsem udělal tak, že jsem na tom jednom na konci odělal očko a přes to jsem postupně natahoval těch devět jednotlivých lanek. Samozřejmě jsem musel hlídat a snad se to podařilo, abych některé nenapnul víc než ostatní, protože by okamžitě zůstala prověšená. Rozdělení na tři lanka na horní ploše jsem udělal pomocí těch kladek, přes které jsou lanka vedená, kdy jsem u nich vždy dva vlasce slepil k sobě. Na ocasních plochách se naopak ovládací lanka dělí vždy až na pákách, kde jsem prostě vyvrtal větší otvor, aby se tam jednotlivé vlasce vešly. Muromec měl ovládání ocasních ploch provedené tak, že v trupu pod stropem byla vedená dvojitá ovládací lanka pro výškovku - vycházela z trupu ve dvou různých místech a jednoduchá lanka pro kormidlo. Lanky od řízení byla ovládána pouze hlavní směrovka a dvě menší směrovky byly spojené s tou hlavní ocelovou trubkou. No a tady bych svoje povídání ukončil, protože jsem zjistil, že fotky, které jsem dělal při přípravě podložky a zařízení letiště, jsem nechtěně vymazal z foťáku, takže mám prd a ne obrázky. Ale stručně popíšu, že různé muniční bedny jsou z produkce Plusmodel. Pouze jsem upravil madla beden. Podle fotek všechny muniční bedny, ať velké nebo malé, měly madla z provazů. Už jsem tady někde psal, že menší pumy pozemní personál přenášel i v proutěných koších. Nářadí je leptané od fy Brengun. Štahle a dřevěné kozy jsem udělal z plastových profilů. Dřevěné podlážky jsou také od Plusmodel z jejich různých dřevěných doplňků a "plotů". Plátno jsem udělal z kuchňských malých ubrousků, které jsem natřel neředěným Herkulem a napnul jsem je na plastovou destičku. Vlhkost Herkula udělala to drobné zvlnění a po zaschnutí jsou dost pevné a pružné, aby se daly tvarovat. Dvoukolák pod ostruhu jsem opět udělal podle fotek. Například oproti jiným letectvům má dvoukolák vyplétané kola s pneumatikou. Na rozdíl od klasických dřevěných loukoťových kol. Jinak všechny věci zařízení letiště jsem dělal striktně podle fotek, nic není vymyšlené. Pokud budete mít ještě nějaké dotazy, tak je samozřejmě rád zodpovím.

Díky

Ještě se chci zeptat, zda dáváš očka na výplety už před stříkáním a před surfem, nebo vrtas a lepis až do hotového povrchu ?

Odesláno z mého Redmi Note 9 Pro pomocí Tapatalk

Předvrtávám do plastu, případně po prvním nástřiku surfaceru. Po nástřiku finální barvy jenom vrtáčkem pročistím otvor, aby lepidlo šlo na plast a ne na barvu v otvoru a očko dobře drželo. Dřív jsem lepil řídkým vteřiňákem, ale občas se stalo, že lepidlo zalilo i vlastní očko a pak jsem musel pracně očko čistit na modelu uprostřed výpletů a taky občas se mi povedlo něco odřít nebo rovnou ulomit. Takže poslední dobou očka lepím gelovým vteřiňákem, kdy si na předvrtaný otvor špičkou jehly nebo delšího špěndlíku nanesu trochu lepidla a do toho hned vsunu očko. Gelové lepidlo dobře vyplní prostor v otvoru. Jak jsem psal, snažím se vše připravit před lepením horního křídla nebo jiných dílů (motory u Caudronu G IV, kde jsou výplety i pod motory) tak, abych už mohl napínat pouze vlastní výplety.

Děkuju, myslel js si to

Odesláno z mého Redmi Note 9 Pro pomocí Tapatalk

Neuvěřitelné dílo. Občas se mezi "lepiči" a "natěrači" objeví i modelář. A tohle je stavba modeláře s velkým M. Velká paráda!

Díky za uznání.